Existuje jedno podobenství: „Moudrý muž šel a viděl muže, který něco hlídal. Strážný se zeptal mudrce: - Kdo jsi? Kam jdeš? Proč? Mudrc byl těmito otázkami ohromen a zeptal se: „Kolik vám tady platí?“ „Dvě plechovky rýže,“ odpověděl „Zaplatím vám čtyři, abyste se mě každý den zeptali: „Kdo jsem? ", Kam jdu? a proč?" řekl mudrc." To jsou tři hlavní otázky, které si kladu pokaždé, když stojím před důležitou volbou, abych pochopil, zda aktuální rozhodnutí přispěje k mému štěstí. Kdo jsem, kladu si tuto otázku, abych pochopil, co nebo kdo ve mně nyní mluví. Často se stává, že mě nepohání moje touhy a potřeby, ale něco, co mi vnucují ostatní lidé. Tato přesvědčení, vštěpovaná nám od dětství, nám tak pevně sedí v hlavě, že je někdy velmi těžké rozlišit, kdo si to myslí: vy sami nebo třeba vaše matka. Takové myšlenky, přesvědčení, prohlášení se v Gestalt terapii nazývají introjekty. Není to tak dávno, co jsem chtěl červený Jeep a byl jsem ochoten si odepřít jiné potřeby, abych ušetřil na koupi tohoto auta. Když jsem se zeptal sám sebe, proč je pro mě tak důležité mít takové auto, uvědomil jsem si, že jsem prostě žárlil na svou úspěšnou kamarádku, která se rozešla se svým bankovním účtem a utratila všechny své úspory za uskutečnění své touhy. Ale nikdy jsem neřídil a nemám potřebu nikam cestovat svým osobním autem! Ale hodně mě baví chodit a jezdit na kole. Mluvila ke mně touha mít určitý atribut úspěchu, který jsem v tu chvíli necítil, touha objevit se a nebýt. Otázka "kdo jsem?" pomáhá přivést vás zpět k sobě. Jak se teď cítím, když jsem požádán, abych udělal něco, co prostě dělat nechci? Strach, že si o mně budou myslet špatně, soudit mě, odmítat? Co si zvolím, hájit svá práva a starat se o sebe nebo pomáhat druhým na úkor svých zájmů? Čí život teď žiju, svůj nebo cizí? Existuje taková nemoc jako spoluzávislost, která spočívá v tom, že člověk žije život druhého člověka: cítí s ním, myslí za něj, dělá pro něj... Na konci jeho života shrnují to nejsmutnější závěr jejich existence v tomto těle na Zemi: „Nežil jsem svůj život“...Kam jdu? Vzpomínám si na epizodu z Alenky v říši divů od Lewise Carrolla, když potkala Cheshire Cat a zeptala se ho: - Prosím, řekni mi, kam mám jít odtud? -Kam chceš jít? - odpověděl Kocour. "Je mi to jedno..." řekla Alice. "Pak je jedno, kam půjdeš," řekla Kočka. "...jen se někam dostat," vysvětlila Alice. "Určitě někde skončíš," řekla Kočka. --Musíš jít dost dlouho. S tím se nedalo nesouhlasit. Kam se tím chci dostat, je druhá otázka, která mi pomáhá vybrat správné řešení. Když požádám člověka, který přišel na konzultaci, aby mluvil o tom, čeho by chtěl dosáhnout, většinou začne mluvit o tom, od čeho chce pryč: „Chci neonemocnět, netrpět, aby byly žádné problémy v práci, takže konflikty v rodině ustaly...“ Ale cíle nelze dosáhnout, je-li formulován negativně. Tím dáváme nevědomí přímý pokyn, aby jednalo opačným směrem, protože částici nevnímá „ne“. Co se stane, když svému dítěti řeknete: "Nechoď do louže, nebo spadneš?" Že jo. Dělá vše, co jste řekli, pouze bez částice „ne“, tj. jde do louže a spadne. Měli byste proto mít před očima pozitivní představu o cíli: - být zdravý - najít duševní pohodu - navázat vztahy s kolegy a vedením - vytvořit klid v rodině; Takže otázka "Kam jdu?" pomáhá mi pochopit, zda to, co teď dělám, mi pomáhá dosáhnout mého konečného cíle? Kam mě zavede to, co teď dělám? Proč? Pokud je otázka: "Kam jdu?" pomáhá mi pochopit, zda nakonec dosáhnu svého štěstí, tedy zda dosáhnu