Od autora: Tento článek byl publikován 18.06.2012 zde: Jednoho dne, když jsem šel po ulici kolem manželského páru s dítětem, slyšel jsem od své matky okraj: „Ty spadne!“ a otočil jsem hlavu jejich směrem. Představte si, že byla krásná! Miminko (asi rok) chodilo spokojeně, s úsměvem a s rukama do stran před rodiči, kteří šli za ním s kočárkem Na tváři mi zářil úsměv, bylo to takové veselé, odvážné , krásné už jen to slovo "PADNEŠ"! Nemohl jsem se vžít do vší té krásy. Instalace... To my, rodiče, vštěpujeme svým dětem mlékem. Za vše mohou naše neopodstatněné obavy. Chci se jen zeptat: MOJI MILÍ RODIČE! Rozlišujte prosím svůj strach a strach vašeho dítěte. Ve chvíli, kdy se vaše dítě naučí chodit, můžete být jen u toho a... BUĎTE TICHO!!! (a v tu chvíli si řekněte: Já se bojím, ne moje dítě). Pokud se opravdu bojíte, zazpívejte například dětskou písničku: „Úsměv rozjasní chmurný den...“ nebo něco podobného. Můžete také říci: „Jak skvěle to děláš, zlato!“ Pokud dítě vidí vaše obavy, pak se samo začne bezdůvodně bát a po tuctu nebo dvou letech vyvstává otázka: „proč dítě sedí a ne“ zkuste se naučit něco nového, ale je chůze po vyšlapané cestě?“ Milí rodiče, vše je ve vašich rukou, jen si to musíte zapamatovat!