Závidím pozornost, když je něco jen tak věnováno jinému člověku, dáno, aniž by do toho vložil tolik úsilí jako já. Ve srovnání s většinou lidí, které znám, všechno získám docela snadno. Ale působivé dárky dostávám jen zřídka. Moje očekávání se zpravidla nenaplňují. A od práce jsem čekal víc. Jsem na průměrné úrovni. Ale dosáhnout nejvyšší úrovně je nemožné. Objeví se obraz venkovské silnice plné výmolů. Cesta: Jsem ubitý lidmi, časem a přírodou. Ztěžuji to Anně. Ona sama pro sebe nevidí jiné cesty, jen tuto. Testy jsou pro Annu velmi důležité. Je si jistá, že nic není dáno za nic, vše se musí zasloužit. Kdo určuje, co si Anna zaslouží? Cesta: Annina matka určuje, řeší mnoho problémů. Máma: Nejsem si jistá, zda jsou sny a touhy mé dcery skutečné. Proč by měla Anna dosáhnout něčeho nadpřirozeného? Kde je a kde jsou její sny? Mezi nimi je propast! To vše je velmi vzdálené realitě. Musí hodně tvrdě pracovat, aby dosáhla výšek, o kterých sní. Potřebuje se rozvíjet. Anna sama nic neumí, moc ji to nezajímá, má úzký rozhled. Anna je obyčejná dívka ze sibiřského města. Je součástí naší obyčejné rodiny, stejně jako my, tak ať nelétá v oblacích, ale orá a žije obyčejný život. Anna: Vzpomínám si na své dětství, kdy jsem čekala na maminku z práce, aby spolu strávily čas, sdílely něco důležitého a zajímavého. Maminka přichází unavená, celá negativní, neustále se vším nespokojená. Když jí začnu vyprávět o svých snech, řekne mi, ať si nic nevymýšlím, ale udělám domácí práce nebo si přečtu knihu. Anna je zvyklá, že není podporována a její sny a touhy se neberou vážně, že v ni nikdo nevěří. Anna neustále pracuje pro odboj. Neustále staví své sny do kontrastu s tím, co říká její matka: buď moje sny, nebo obyčejný život. Navíc běžný život je sedavý způsob života, manželství, podpora od blízkých. Anna se rozhodla: POKUD CHCI REALIZOVAT SVÉ SNY, MUSÍM BÝT SÁM, BEZ PODPORY. Ale žít a dosahovat svých cílů bez podpory je velmi obtížné, prostě nemožné. A proto Anna, aniž by si toho všimla, vnitřně souhlasí se svou matkou a zůstává obyčejnou dívkou, neschopnou dosáhnout nejvyšší úrovně. Zároveň hodně a tvrdě pracuje. Co dělat? 1. Dovolte si být tím, kým chce být. Vnímejte tento stav každou buňkou svého těla a udělejte první krok k nereálným snům, nechte se jít sami k sobě. Ano, je to velmi obtížné, ale možné. 2. Staňte se svým vlastním podpůrným rodičem: „Můžeš, já vím, věřím ti. Vždy jsem tu a vždy vám pomůžu!" 3. Dovolte si podporu od ostatních lidí a světa jako celku: „Svět mě podporuje, věřím v sebe, a proto mi prostor a lidé kolem mě pomáhají jít za svým snem!“ Zdá se vám to nereálné? Co potom Mila Jolovic? Nebo někdo jiný? Jsou to opravdu nadlidé? Vědět, jak žít!