Který člověk by nechtěl být šťastný? Nikdy jsem nic takového neviděl. Každý chce, když ne štěstí, tak alespoň spokojenost. Každý to chce, ale kolik lidí to má? Odpověď je zřejmá. Rozhlédněte se kolem sebe (na své přátele, známé, blízké, kolegy z práce, prostě lidi na ulici), kdo z nich působí dojmem šťastného člověka? Myslím, že bych se příliš nemýlil, kdybych předpokládal, že jich není mnoho. Jsi sám šťastný? Pokud ano, pak jsem za vás rád, a pokud ne, proč ne? Na jedné straně si přeji získat toto štěstí. Na druhou stranu neustále utíká, občas se zdá, že je poblíž, trochu víc, trochu víc... Kde ho tedy najdete? Dobrá otázka ne? Kdo si to ještě pro sebe nepožádal? Kdo už má odpověď? Myslím, že neexistuje jednoznačná odpověď na to, co pro každého představuje štěstí a která cesta je ta správná. Chci se podělit o svůj pohled na tuto problematiku. Nejdůležitější věc, kterou jsem pochopil, je, že není možné jít někam, kde najdete štěstí. Ať jdu kamkoli, pokud je cílem štěstí, nedostanu ho. Zvláštní, že? Proč tam tedy vůbec není? Jíst! Ale vždy to přijde samo. Dělám nějaké akce a ejhle, přišlo to. Co mám dělat, jak mám žít? Všechno je velmi jednoduché nebo obtížné v závislosti na tom, jak s tím zacházíte. Štěstí pro mě spočívá v zapomínání na sebe, je pro mě užitečné myslet na druhé, něco pro ně udělat. To neznamená, že musím zapomenout na své touhy a potřeby a žít jen pro druhé, to zavání spoluzávislostí. Mluvím o hledání a nalézání rovnováhy. Přijímáte přeci jen dáváním, to je zákon zachování energie a nikdo ho nezrušil. To, co dávám tomuto světu, mi on vrací. Je pro mě důležité pěstovat laskavost, porozumění a přijetí, pamatovat si, že ve vesmíru nejsem sám, že vedle mě žijí lidé, kteří stejně jako já mají své touhy a potřeby. Dalším důležitým bodem je vděčnost, štěstí nepřichází na nevděčnou půdu. A konečně, štěstí je vždy tady a teď, potřebuji být v daném okamžiku, jinak když přijde, prostě se nepotkáme. Zítra ani včera jsem to nenašel. Přeji všem hodně štěstí při hledání svého štěstí