Před několika lety jsem recenzoval knihy, které jsem četl o existenciální filozofii, psychologii a terapii. Kurikulum, v rámci kterého byla tato práce realizována, po mně vyžadovalo, abych reflektoval, které myšlenky autorů se pro mě staly těmi hlavními, jak na mě reagovali. Seznam četeb je neúplný, ale postupem času se myšlenky staly bližšími, milejšími, srozumitelnějšími... 1. Byudzhental J. The Science of Being Alive. Dialogy mezi psychoterapeutem a pacientem v humanistické psychoterapii. M., 1998. Hlavní myšlenky, které se pro mě staly důležitými v této práci J. Budgetala, souvisí s jeho vírou v přítomnost šestého smyslu v člověku, který mu umožňuje uvědomovat si svůj život, porozumět mu a přijmout konstruktivní kroky k autentičtějšímu životu, více být sám sebou. Zvlášť ostře zarezonovala Budgettova metafora, v níž o člověku mluví jako o bytosti, v níž znějí hlasy stovek rozhlasových stanic, přehlušují hlas tohoto existenciálního pocitu a zbavují člověka možnosti pochopit, procítit, prožít to, co sám je. Případy z praxe uvedené v této knize se pro mě staly zážitkem společného existenciálního hledání s klientem „svého vlastního hlasu“ v zástupu cizích lidí.2. Byudzhental J. Umění psychoterapeuta. - Petrohrad: Peter, 2001. Jednou z výzev existenciální praxe pro mě vždy byl specifický postoj mnoha představitelů tohoto směru k používání psychoterapeutických technik a technik. V důsledku toho jsem měl falešnou představu existenciální terapie jako praxe s nepolapitelnou, těžko uchopitelnou strukturou a velmi filozofickými, a proto podmíněnými body podpory mimo život. „Umění psychoterapeuta“ od Budgentala (stejně jako před tím díla V. Frankla a následně díla E. Spinelliho a E. Van Dorzena) se pro mě stalo příkladem jasné struktury a jasných vodítek v podobě „ oktávy interpersonálního tlaku“, základní parametry psychoterapeutické práce popsané Budgentalem. Koncept přítomnosti, kterému Budgental věnuje velkou pozornost, se stal důležitým pro jeho vlastního klienta a terapeutickou praxi. Jedná se o jeden z klíčových konceptů Budgetalova konceptu, který znamená naprostou otevřenost toku vlastních zkušeností, kontakt s tím, co představuje subjektivitu Druhého, hloubku a intenzitu kontaktu se Světem.3. May R. Umění psychologického poradenství. Jak dávat a přijímat duševní zdraví. M.: April Press, - 1994. Tato práce R. Maye byla dlouhou dobu jediným dostupným dílem existenciální psychologie a zaujala svým popisem psychoterapeutických sezení. Velmi atraktivní byla Mayova myšlenka, že konzultant není mistr, v jehož arzenálu je mnoho speciálních technik a lékař je psychiatr, ale někdo, kdo musí mluvit s lidmi a naslouchat jim častěji než kdokoli jiný: učitel, sociální pracovník, náboženský ministr. Zapůsobila na mě Mayova myšlenka poradenství jako společného pohybu nešťastného člověka ztraceného v problémech, komplexech a zkušenostech a jeho přítele – konzultanta – ke stále většímu pochopení sebe sama. 4. Rogers K. Pohled na psychoterapii. Stát se člověkem. - M.: Progress, - 1994. Nechci být banální, když popisuji hlavní myšlenky, které se pro mě staly důležitými zejména v Rogersových dílech, ale nelze ignorovat odpovědi na autorovu otázku „Jak mohu tvořit pomáhající vztahy?“, které se staly učebnicovými: být kongruentní (ukázat navenek, co k člověku aktuálně cítím, být tím, kým v hloubi duše jsem), přijmout sám sebe a dát si příležitost to ukázat druhému člověku, dovolit si prožívat pozitivní pocity k druhému člověku místo odcizeného tzv. profesionálního neosobního vztahu, mít sílu být samostatným, odlišným člověkem, umět porozumět a přijmout druhého člověka mnohem hlouběji, umět porozumět složité složitosti klientových významů a jasně formulovat smysl jeho životní zkušenosti, kterábyl pro něj nejasný a matoucí, vytvořit pro klienta atmosféru bezpečí, vytvořit vztah nesoudného přijetí, přijmout jinou osobu jako osobu v procesu stávání se, aby si potvrdil nebo proměnil své možnosti ve skutečnost 5. Frankl V. Člověk při hledání smyslu: úvod do logoterapie. V knize. "Lékař a duše" - Petrohrad: "Iuventa", - 1997.6. V knize. "Doktor a duše" - Petrohrad: "Juventa", - 1997. Tato dvě díla Frankla, shromážděná v knize s názvem "Doktor a duše", se pro mě spojila do jakési hymny lidské touhy, vůle ke smyslu. Šokující jsou Franklem citované epizody ze života vězňů koncentračních táborů, z nichž každému přítomnost zvláštního, jedinečného smyslu zachránila život a umožnila zachovat si lidskou důstojnost i v těch nejponižujících životních podmínkách. Jedním z důležitých odhalení pro mě bylo Franklovo odhalení smyslu utrpení v nesnesitelné, ale nevyhnutelné situaci, kdy čelím životním okolnostem, které nelze změnit. Frankl považuje utrpení za šanci, která je dána člověku, aby si uvědomil nějakou vyšší hodnotu, pochopil nejhlubší smysl. Důležitá je pro mě i Franklova myšlenka, že neexistuje abstraktní smysl života, každý člověk je jedinečný, stejně jako smysl jeho existence, který si nevymýšlíme, ale objevujeme a odhalujeme.7. Fromm E. Mít nebo být? V knize. „Muž sám pro sebe. Mít nebo být?" / Per. z angličtiny L. A. Chernysheva. – Minsk: Collegium, - 1992. Pojmem a bytím rozumí Fromm dva hlavní způsoby existence, dvě různé charakterové struktury, určené převahou jednoho z nich. Existence ve způsobu vlastnictví mění celý svět a mě v předmět vlastnictví, vlastnictví. Způsob bytí může být buď opakem vlastnictví, což znamená lásku k životu a opravdové zapojení se do světa, nebo opakem klamného zdání a odkazuje k pravdě, realitě osoby nebo věci.8. Fromm E. Útěk ze svobody / Trans. z angličtiny G.F. Shveinika, G.A. Novichkova - M.: Akademický projekt, - 2007. - 272 s.9. Fromm E. The Art of Love // ​​​​V knize. Duše člověka / Přel. z angličtiny T.I. Perepelova - M.: Republic, - 1992. - S. 109 -178 Všechny tři Frommovy práce jsem studoval blíže v kontextu problému osamělosti v dílech z filozofie a psychologie. Podle Ericha Fromma mezi jinými existenciálními dichotomiemi vyniká izolovanost člověka a zároveň jeho spojení se sousedy. Zároveň zdůrazňuje, že osamělost pramení z vědomí vlastní jedinečnosti, nebýt s nikým totožný. „Toto je vědomí sebe sama jako samostatné entity, vědomí stručnosti své životní cesty, vědomí, že se člověk narodil bez ohledu na svou vůli a zemře proti své vůli; < > vědomí své osamělosti a odcizení, své bezmoci před přírodními a společenskými silami – to vše mění jeho osamělou, izolovanou existenci ve skutečnou těžkou práci.“ Fromm nazývá nejhlubší lidskou potřebou potřebu překonat své odcizení, které spojuje s neschopností bránit se a aktivně ovlivňovat svět. „Pocit naprosté osamělosti vede k duševní destrukci, stejně jako fyzický hlad vede ke smrti,“ píše.10. Yalom I. Existenciální psychoterapie / Trans. z angličtiny T.S. Drabkina. – M.: Nezávislá společnost “Class”, 1999. Tato kniha se pro mě stala průvodcem v pochopení existenciálních daností: pochopení existenciálního konfliktu mezi vědomím nevyhnutelnosti smrti a touhou dál žít, atraktivitou svobody a zátěží odpovědnosti za svobodu tvořit si svůj vlastní svět, zásadní izolace a potřeba sounáležitosti s větším celkem, nesmyslnost existence a nekonečné hledání smyslu tvorem vrženým do nesmyslného světa.11. Yalom I. Teorie a praxe skupinové psychoterapie. – St. Petersburg: Peter, - 2000. Práce I. Yaloma „Teorie a praxe skupinové psychoterapie“ je odpovědí na velké množství otázek souvisejících s praxí psychoterapie vskupina. Přes význam díla jako celku se mi jako nejpraktičtější ukázaly základní kategorie popsané Yalomem – léčivé faktory skupinové psychoterapie: vštěpování naděje, univerzálnost, sdělování informací. altruismus, korektivní analýza vlivu rodičovské rodiny, rozvoj socializačních technik, imitační chování, interpersonální vliv, skupinová soudržnost, katarze, existenční faktory.12. Yalom I. "Lék na lásku a další psychoterapeutické příběhy." – M.: Nezávislá společnost „Class“, 2004, - 2004. Jakýkoli popis psychoterapeutických případů od Yalom je strhující jak jako literární dílo, tak jako popis tajů profesionální kuchyně ostříleným praktikem a jako příklad odvaha, otevřenost a upřímnost profesionála, který čtenáři odhaluje nejen vítězství a úspěchy, ale i osobní neúspěchy a slabosti.13. Yalom I. Dar psychoterapie. Otevřený dopis nové generaci psychiatrů a jejich pacientů. – M.: Eksmo, - 2008. Další praktická příručka, jako každá jiná práce od Yaloma, která obsahuje rady dostupné ve své jednoduchosti a přehlednosti týkající se velkého množství terapeutických situací, které způsobují potíže. Obzvláště důležitá pro mě byla v této knize Yalomova doporučení pro práci s odporem klientů 14. Buber M. Já a ty. V knize. „Dva obrazy víry“: Překlad z němčiny / Ed. P.S. Gurevich, S.Ya. Levit, S.V. Lezová. – M.: Republic, 1995. Hlavní myšlenkou práce je Buberova identifikace vztahů Já – Ty, Já – Ono a prostoru mezi nimi, který je důležitý pro psychoterapeutické vztahy. Vztah já-to je v podstatě subjekt-objekt, což vede k otupělosti, separaci, přerušení vztahů a nedostatku přítomnosti. Vztah Já-Ty je tak přitažlivý, že je lákavé v něm bezpodmínečně usilovat. Ve skutečnosti však základní slovo Já-Ty, které může podle Bubera vyslovit jen celá bytost, se vyslovuje zcela výjimečně jen v krátkých okamžicích našeho života máme možnost zažít štěstí Setkání .15. Buber M. Problém člověka / Dva obrazy víry: Překlad z němčiny / Ed. P.S. Gurevich, S.Ya. Levit, S.V. Lezová. – M.: Republic, 1995. Klíčovým v této Buberově práci je pro mě popis stavu moderního člověka, který charakterizuje jako „ve svém měřítku bezprecedentní spojení sociálního a kosmického bezdomovectví, strachu ze světa a strachu z život v životním pocitu bezprecedentní osamělosti“, zároveň jako „nalezitelská příroda“ a „vyvrženec mezi hlučným lidským světem“. Buber myslí na záchranu z tohoto zoufalství osamělosti ve zvláštní vizi světa, na níž je založen koncept „Mezi“ – „pravé místo a nositel mezilidské existence“. „Když samotář pozná Druhého v celé jeho jinakosti jako sebe sama, tzn. jako člověk a prorazí k tomuto Jinému zvenčí, teprve potom prorazí svou osamělost v tomto přímém a transformujícím setkání.“16. Kociunas R. Základy psychologického poradenství. - M.: Akademický projekt, - 1999. Pro mě jako člověka, který se snaží strukturovat jakoukoli informaci, porozumět technické stránce jakéhokoli, i psychologického jevu, knihy. R. Kociunas je cenný právě přítomností jasné struktury prezentace základních postupů a technik psychologického poradenství, přítomností příkladů použití určitých technik: sběr informací o klientovi pomocí otevřených či uzavřených otázek, podpora tzv. klienta s povzbuzením nebo ujištěním, reflektující obsah toho, co klient říká formou parafrázování a zobecňování, reflektování klientových pocitů, pauzy v tichu, poskytování informací klientovi, interpretační techniky, konfrontace s klienty.17. Kociunas R. Soužití jako hlavní událost v psychoterapii (v návaznosti na seminář Ernesta Spinelliho) Článek R. Kociunase je příležitostí seznámit se se zvláštnostmi E. Spinelliho chápání hlavních složek existenciální terapie. Jeden z jeho postulátů se vztahuje k ohnisku pozornosti existenciálního terapeuta. Spinelli tvrdí, že upřednostňuje zážitek ze setkání mezi klientem a terapeutem».