To téma je staré jako čas, ale stále je aktuální v psychologických dotazech. Jak přijímat děti z prvního manželství, jak s těmito dětmi budovat dobré vztahy atd. Přes všechna správná doporučení je velmi těžké milovat cizí dítě, často dokonce nemožné. Ale ani to nekomplikuje život a vztah samotný, jako neschopnost přestat ho nenávidět Nenávist je velmi silný pocit, v podstatě směřuje k něčemu nebo někomu, co ohrožuje naši existenci. Podráždění jako projev nenávisti ve slabší podobě má upozornit na některé postoje a hodnoty, které jsou napadány či znehodnocovány. Je velmi těžké si představit, že prosté dítě může u rozumného dospělého vyvolat tak silné pocity. Praxe však ukazuje, že k tomu dochází i při ideálním chování dítěte z prvního manželství. A pokud se to nestane tématem ve vztahu, pak problém nezmizí sám od sebe. I když při bližším zkoumání není vše tak složité. A děti s tím samozřejmě nemají nic společného V našem moderním a svobodném světě není taková situace jako svatba „s nákladem“ nebo „přídavný přívěs“ neobvyklá. Často chyby mládí končí rozvodem a setkání s novým, přesně „skutečným“ vztahem slibuje nádherný budoucí život. Ale stejně jako neexistuje absolutní štěstí, neexistuje ani absolutní svoboda. Ve většině případů má partner v novém vztahu jedno nebo více vlastních dětí. Jak se mohou události vyvíjet u párů s dětmi z předchozích manželství? Z velké části to záleží na obou partnerech, jak na tom bezdětném, tak na samotném rodiči. Říkají, že „neexistují děti jiných lidí“. To se ale týká spíše charitativních akcí, podpůrných fondů, dětských domovů apod. V těchto případech jakákoliv účast a pomoc zvenčí nenese žádnou každodenní zátěž. Tím, že člověk projeví péči a účast tímto způsobem, nebude čelit problému přijetí dítěte někoho jiného do své nové rodiny. V praxi se věci mají poněkud jinak. Samozřejmě existují šťastné případy, kdy předchozí a nové děti vyrůstají buď společně, nebo se stanou přáteli na dálku, a všechny rodiny jsou „stejně šťastné“. Podle každodenních statistik dochází častěji k situacím nespokojenosti v rodinách, kde má manžel děti z předchozího manželství. Podráždění nebo rozhořčení vůči prvnímu dítěti manželky je u mužů mnohem méně obvyklé. Možná proto, že jsou ve vztazích méně citově ovlivněni a nejsou tak citliví k cizím dětem. Říká se také, že pokud muž miluje ženu, bude milovat její dítě. Pak se ukáže, že ženy milují své muže méně. Věří se, že ženy jsou ve vztazích více emocionálně závislé, a proto se někdy může stát převládajícím pocitem, jako je žárlivost. Muži, pokud žárlí, tak jedině vůči mužům. Ženy mohou „žárlit“ na manželovu matku, jeho přátele, kolegy a, co si budeme povídat, na jeho milované dítě z minulé zkušenosti. Domnívám se, že jádrem problému je žárlivost vůči dítěti z prvního manželství. Zde ale hodně záleží na dosažené úrovni vztahu s vaším mužem. Žena potřebuje jistotu, že i když není u svého manžela na prvním místě, nebude ve vztahu a jejích zájmech o blaho jejího nevlastního syna/nevlastní dcery narušována. V tomto případě je třeba věnovat velkou pozornost dohodě a zohlednit zájmy obou stran. Žena, která vstupuje do vztahu s rozvedeným mužem, musí pochopit, že si do vztahu bere jeho minulost. To se nedá odříznout nebo přehlédnout, zvlášť když už jsou děti. Muž, který si vybere druhou manželku, musí zase zajistit, aby jeho minulé zkušenosti neměly silný vliv na jeho současné manželství. Aby to nevedlo k rozchodu, je třeba ve vztahu brát v úvahu a koordinovat jednání s partnerem, v uctivém dialogu a přijímání pocitů toho druhého. Žádné ultimátum ani konflikty, pouze rozumné kompromisy a vzájemný respekt. Co dělat, když je dítě z prvního.